Home >> Členové >> Přihláška >> WQ ke stažení

Září 2010

klikačka...

28. září 2010 v 9:40


Teritorium

26. září 2010 v 11:09 | Rábie
Co je to vlastně teritorium? Nejdříve začnu tím, co teritorium není: rozhodně to není nějaké přesně vymezené území, jehož hranice by byly pevně stanovené a neměnné. Teritorium můžeme chápat jako území, na kterém se nacházejí členové jedné smečky a které je vyznačeno pachovými značkami.
Jak jsem již naznačil, teritoria nejsou pevně stanovená. Mohou se překrývat, mohou mezi nimi být mezery a mohou být již opuštěná. Jejich velikost je ovlivněna početností a druhy kořisti, počtem a vlastnostmi vlků ve smečce, povahou terénu a jinými faktory. Teritoria mohou měnit tvar a velikost podle sezóny (obzvláště v období rození a výchovy mláďat či v zimě). Vlci samotáři dokonce nemají teritorium žádné. Nejlépe rozeznatelná teritoria mají vlci žijící v lese, kteří loví málo migrující kořist. Naopak tundroví vlci nemají stálé území. Na jednom místě se zdržují pouze v období výchovy mláďat. To je způsobeno tím, že loví kořist, která neustále migruje a oni musí, hlavně v zimě, migrující stáda sledovat. Mohou ale zůstat na jednom místě i několik týdnů, pokud se tam nachází dostatek kořisti.
Teritorialita je velmi užitečná věc - zajišťuje totiž, aby počet jedinců v oblasti nepřekročil počet, který se tam může uživit. Každá lidmi nenarušená krajina kde vlci žijí je rozdělena na omezený počet revírů. Čím méně zvěře v oblasti je, tím jsou revíry větší a je jich méně, tím pádem se v oblasti vyskytuje méně vlků. Naopak když je zvěře dostatek, jsou revíry menší a je jich více, což znamená více vlků v oblasti.
V letním období lze teritorium rozdělit na tři části: domov I. řádu, domov II. řádu a lovecký revír.

Domov I. řádu - doupě

Doupata vlci zakládají v době rozmnožování. Rodí a vychovávají v nich mláďata.
Těhotná vlčice dokončuje budování doupěte již tři týdny před narozením mláďat. Vlčice a ostatní členové smečky mohou vybudovat několik doupat. Ta mohou být jak blízko u sebe, tak třeba i patnáct km vzdálena.
Většina doupat jsou díry vyhloubené v písčité půdě. V tundře bývají doupata zakládána v eskerech (nánosy písku a štěrku vytvořené říčkou vytékající z ledovce).
Vlci také mohou místo budování nového doupěte rozšířit doupě vytvořené jinými zvířaty, většinou liškami.
Doupě bývá často umístěno vysoko v prudkém svahu blízko vody a s nezakrytým výhledem na široké okolí. Výhled ovšem není to nejdůležitější - mnohem důležitější je dobrý odtok vody z výše položených míst.
Vstupní otvor má v průměru 35 - 63 cm a bývá oválný. Za ním následuje tunel, který může být stejně velký, většinou však bývá větší, dlouhý zhruba 1,8 - 4,3 m. Tunel je zakončen kulatým prostorem kde leží mláďata. Tento prostor vlčice úzkostlivě udržuje v čistotě.
Jedno doupě může mít i několik vchodů a před hlavním vchodem bývá hromada vyhrabané zeminy.
Pokud vlci nejsou donuceni doupě opustit, používají ho i několik let po sobě.
Během jedné sezóny často vystřídají několik doupat, přičemž mohou mláďata stará pouze pár týdnů přesouvat až na několikakilometrové vzdálenosti.
Mláďata opouštějí doupě většinou ve věku 8 až 10 týdnů.

Domov II.řádu

Tím je prostor okolo doupěte, který alfa samec označkoval močí. Do tohoto prostoru je cizím vlkům zakázán přístup.

Lovecký revír

Tato oblast je mnohem větší než domov II. řádu, zde si vlčí smečka opatřuje potravu. Jeho velikost je závislá na dostupnosti potravy a konkurenčním tlaku ostatních smeček. Velikost také ovlivňují jiné faktory, jako dostupnost vodních zdrojů a množství úkrytů v krajině.
Jako úkryty jsou využívány různé prolákliny, křoviny a místa s hustou vegetací. Na těchto místech vlci odpočívají a zakládají doupata, ale nikdy zde neloví.
V lesnatých oblastech s dostatkem potravy je lovecký revír velký pouze několik desítek km2, ale v pustinách může mít rozlohu až 1300 Km2.
K označení svého revíru používají vlci především zvukové signály. Tímto signálem je skupinové vytí smečky před odchodem na lov. V zimním období se takto rozdělují revíry pouze na jednu noc, proto v zimě vlci vyjí mnohem častěji než v létě.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Velikost smečky

26. září 2010 v 11:08 | Rábie
Velikost smečky se většinou pohybuje mezi 2   8 jedinci, přičemž nejobvyklejší počet je 6   7. Proč to není více nebo méně? Je to především z těchto čtyř důvodů:

Nejmenší počet jedinců nutný pro nalezení a bezpečné ulovení kořisti

Vlci většinou loví kořist mnohem větší než jsou sami, takže jeden samotný vlk by s jejím ulovením měl problémy a mohlo by to pro něj být nebezpečné. Větší počet vlků dokáže kořist nejen rychleji najít, ale i rychleji ulovit. Při pronásledování se mohou střídat nebo může např. část smečky kořisti nadběhnout. Ovšem při moc velkém počtu se naopak efektivita lovu snižuje, takže větší smečky se zpravidla rozdělí na několik menších, které loví samostatně.

Maximální počet jedinců, kteří se nasytí z kořisti

Pokud je smečka tak velká, že když se najedí nejsilnější členové, nezbude z kořisti téměř nic, ti na které nezbylo se odeberou na další lov. Pokud se toto děje často, nakonec dojde k rozdělení smečky.
Samozřejmě tento faktor závisí na kořisti, která je v příslušné oblasti dostupná. Např. z 400 kg těžkého losa se nasytí až 40 jedinců. Ovšem zvyšování počtu nad 8 jedinců je vzácné kvůli ostatním důvodu.

Maximální počet členů, se kterými může jedinec navázat sociální vztah

Aby mohla smečka normálně fungovat, je nezbytně nutné, aby si každý člen vytvořil sociální vztah ke všem ostatním. Při určitém počtu vztahů už není schopen vytvářet další a sociální struktura přestane fungovat. Následkem toho dojde k rozdělení smečky.

Maximální počet sociálních konkurentů, které může jedinec akceptovat

Hierarchie smečky je založena na konkurenci. Logickou snahou každého jedince je dostat se výše a naopak udržet svojí pozici vůči těm níže postaveným. Pokud je konkurence moc velká, sociální struktura opět přestane fungovat a dojde k rozdělení smečky.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Hierarchie

26. září 2010 v 11:07 | Rábie
Vlci jsou velmi sociální zvířata žijící ve smečkách čítajících zpravidla 6 až 7 členů. V zimě se však sdružují do větších smeček které mohou mít ve výjimečných případech až 20 či dokonce 30 jedinců. Smečky větší než 25 jedinců jsou však velmi vzácné. Smečky také mohou během roku vznikat či zanikat, některé jen na určitou dobu, jiné napořád. Ve smečce platí přísná hierarchie ve které má každý člen pevně stanovené postavení. Ovšem nesmíme si plést vlčí smečku s vojenskou jednotkou, tak jednoduché to není. Struktura vlčí smečky je dynamická a může se měnit v závislosti na celé řadě faktorů.
Vlčí smečka
Hierarchie je pro vlky velmi důležitá. Velký význam má v období rozmnožování, při lovu, při krmení, při ochraně území a vůbec vždy, když je smečka pohromadě. Což znamená téměř pořád, neboť smečka tráví většinu času pohromadě.
Hierarchie vlčí smečky je organizována ve dvou liniích: jedna pro samce, druhá pro samice. Jak jsem se již zmínil v úvodu, hierarchie smečky je velmi proměnlivá. Může být jiná v období rozmnožování, při lovu a při hře.
V čele celé smečky je alfa vlk a vlčice, kteří tvoří alfa pár. Termín alfa, vzniklý při popisu chování zvířat žijících v zajetí, je však poměrně zavádějící. Jedinec alfa ne vždy vede lov nebo jde v čele smečky a ani nemusí jíst dříve než ostatní. Jedinec může být alfou dokonce jen za určitých okolností nebo při určitých činnostech (třeba pouze při lovu). Alfa ale vždy požívá úctu ostatních členů smečky.
Alfa pár má jako jediný ve smečce právo pářit se. Toto právo si alfa vlčice vymáhá produkcí silných aromatických látek, které přebijí pach ostatních samic. Otcem mláďat je většinou alfa samec, ale nemusí tomu tak být vždy. Když alfa nejeví o samici zájem, spáří se s ní níže postavený samec (většinou beta). Matkou mláďat je však vždy alfa samice.
Alfa páru jsou podřízeni ostatní dospělí členové smečky, z nichž nejvyšší postavení má beta vlk a beta vlčice. Jedinec beta může jako jediný ohrozit pozici alfy. Ostatní zvířata vytvářejí hierarchii s dvou- až tříletými jedinci na vrcholu a jednoletými vespod.
Mláďata si také vytvářejí vlastní sociální strukturu, ale bez ohledu na pohlaví.
Úplně nejnižší postavení má jedinec omega. Tento jedinec už do smečky v podstatě ani nepatří, protože nemá žádná práva. Je to obětní beránek - je zaháněn od žrádla a směřují proti němu bezdůvodné útoky. Při napadení smečky většinou nese hlavní nápor a vyžadují-li to vyšší zájmy smečky, může být i obětován. Tímto způsobem se smečka zbavuje nežádoucích členů (tzv. vnitřní selekce).
Hierarchická struktura je dána rovnováhou sil. Zespodu působí tendence k sociální expanzi a proti ní působí snaha nadřazených zvířat udržet si svoje místo. Změny v postavení se často rozhodnou jediným bojem. Prohraný boj způsobí na určitou dobu psychický otřes tak silný, že zvíře může poklesnout o několik hodnostních stupňů. Tyto souboje však jen velmi zřídka končí zraněním či dokonce smrtí.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Sociální vazby ve smečce

26. září 2010 v 11:06 | Rábie
Existenci sociálních vazeb mezi členy smečky dokazuje již samotný fakt, že smečka existuje. Bez těchto vztahů by smečka nemohla vzniknout. Vztah jednoho člena smečky k druhému je obdobný jako vztah mezi psem a jeho pánem.

Vznik sociální vazby

Ke vzniku silné sociální vazby je potřeba psychický sklon k jejímu vytvoření a dlouhodobý kontakt mezi oběma jedinci. Existují pouze tři vztahy mezi vlky, kde jsou oba faktory přítomny: 1) námluvy a páření, 2) výchova mláďat dospělými 3) vyrůstání mláďat ve společnosti jejich sourozenců.
Existuje ještě čtvrtá možnost, kde mohou být oba faktory přítomny, ovšem ještě se to nepodařilo s jistotou prokázat. Jedná se o případ, kdy všichni ostatní členové smečky zahynou a tím dojde ke zničení všech dosavadních vazeb. Tato situace vyvolá potřebu vytvoření nových vztahů a když se potkají dva jedinci usilující o jejich vytvoření, bez ohledu na pohlaví a věk, dojde pravděpodobně k vytvoření vzájemné vazby.

Námluvy a páření

Psychologickým faktorem podporujícím vznik vazby je zde pochopitelně sexuální touha. Obdobím vzájemného kontaktu je zde doba námluv. Důležitou roli hrají dva faktory:
Dlouhá doba námluv. Vlci si vybírají partnera již v jednom roce věku a to i přesto, že pohlavně dospívají až v 22 měsících. Plodné období samice trvá nezvykle dlouhou dobu - okolo 3 týdnů.
Během páření se samec a samice nemohou po dobu asi půl hodiny od sebe oddělit. To pravděpodobně nahrazuje mnohem delší dobu, která by byla potřeba při méně intenzivním kontaktu.
Vzniklá sociální vazba je velmi silná a přetrvává po dlouhou dobu, pravděpodobně po celý život.

Výchova mláďat

Druhá situace nastává při výchově mláďat dospělými. V útlém věku se vytváří velmi intenzivní vztah mláďat k matce. Později také k ostatním členům smečky.
Důležitým faktorem kontaktu je krmení. Během prvních několika týdnů života jsou mláďata kojena matkou. V pozdějším věku jsou krmena částečně natráveným masem, které jim dospělí vyvrhnou poté, co jim mláďata olíznou rty. Nejsou však krmena pouze svými rodiči, ale všemi členy smečky.
Ostatní dospělí také často mláďata hlídají, zatímco matka je se zbytkem smečky na lovu. Tak si mohou mláďata vytvořit vztah ke všem dospělým, ne jen k rodičům. K dalšímu častému kontaktu dochází při hře.

Sourozenci

Poslední možností je vyrůstání mláďat ve společnosti jejich sourozenců. Zde je psychický a fyzický kontakt přítomen od narození až do doby, co sourozenci zůstanou pohromadě (většinou ne méně než 2 roky).
V prvních třech týdnech zůstávají mláďata v doupěti, kde jsou po většinu času ve fyzickém kontaktu. Pokud se štěně ocitne samo, leze po doupěti tak dlouho, dokud se nedostane k nějakému teplému objektu - k sourozencům nebo k matce.
V pozdějším věku kontakt přetrvává při hrách a při některých obřadech (např. vítání).

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Vznik smečky

26. září 2010 v 11:06 | Rábie
Vzhledem k sociálním vazbám a způsobu jejich vzniku jsou téměř všichni členové smečky příbuzní. Základním prvkem každé smečky je alfa pár.
Smečka vzniká spářením samce a samice na konci zimy a později je rozšířena jejich mláďaty. Mláďata začnou cestovat s rodiči až na podzim a zůstávají s nimi celou zimu, aby se naučila lovit (více v článku Mláďata).
Díky tomu, že se vlci páří až v 22 měsících věku, nedochází v období rozmnožování k žádným konfliktům a původní pár se spáří znovu. Smečka zůstává pohromadě. I když mláďata z prvního vrhu často rodiče dočasně opouštějí, když tito pečují o nová mláďata, později se k nim opět znovu vracejí.
Pokud bychom uvažovali nulovou úmrtnost a velikost vrhu šest štěňat, skládala by se smečka vzniklá před dvěma lety ze čtrnácti jedinců. Ve skutečnosti bude ve smečce okolo sedmi jedinců.
Příležitost k rozdělení smečky přijde třetí zimu. Mláďata z prvního vrhu jsou již dospělá a začínají si hledat partnera. Vzniká rivalita mezi nimi a alfa párem nebo mezi nimi navzájem, případně touha najít si partnera z jiné smečky. Výsledkem je narušení starých sociálních vazeb díky silné rivalitě nebo vznikem jiného, silnějšího vztahu.
K definitivnímu rozdělení dojde v době výchovy mláďat. Mladí si vytvoří vlastní doupě oddělené od doupěte smečky. Pokud, až vyrostou mláďata, se znovu setkají s původní smečkou, mohou se opět spojit dohromady. Když se však nesetkají, jdou vlastní cestou a vytvoří novou smečku.
Další možností, kdy dojde k rozdělení smečky, je smrt jednoho nebo obou vůdců.
V prvním případě může (ale nemusí) dojít k rozdělení vlivem sociálního napětí způsobeného spory o vůdcovství.
V druhém případě způsobí smrt obou vůdců velký sociální otřes a následné spory o vedoucí postavení většinou smečku rozloží. Smečka se rozdělí na jednotlivé páry a ty poté vytvoří základ nových smeček.
Další informace o rozpadu smeček najdete v článku Velikost smečky.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/


Rozdíl mezi psem a vlkem

26. září 2010 v 10:59 | Rábie
Tyto rozdíly se dají rozdělit na dvě skupiny - rozdíly v chování (etologii) a rozdíly fyzické. V tomto článku se chci zabývat druhou skupinou, rozdíly fyzickými.
Rozeznat většinu psích plemen od vlka není těžké, ale existují plemena, která jsou mu velmi podobná - např. německý ovčák, husky, malamut nebo laika. V případě československého vlčáka a jiných kříženců vlka a psa bývá jejich rozeznání ještě těžší.

Obecné rozdíly

  • Vlci nosí ocas volně svěšený dolů, zatímco psi většinou nosí ocas zdvižený.
  • Psí ocas bývá často zakroucený.
  • Psi nemají ocasní pachovou žlázu.
  • Vlci se páří pouze jednou do roka, zatímco většina psů dvakrát.
  • Psi mají větší počet štěňat v jednom vrhu. U velkých plemen psů není 12 štěňat výjimkou.
  • Čenich většiny psů je kratší než čenich vlků.
  • Vlk má odlišnou tvář díky dlouhým chlupům pod ušima, které rostou směrem dolů a ven.
  • Pes má oproti stejně velkému vlku až o 30 % menší hmotnost mozku.
  • Vlk je pouze masožravec, jeho trávicí trakt je tudíž kratší než u psa, který je všežravcem.
  • Většina vlků má klešťový skus, zatímco většina plemen psů má skus nůžkový.

Pohyb

Stopa vlka a psa
Obr. 1 - Stopa vlka a psa
Psa od vlka odlišíte již podle způsobu pohybu. Nejpatrnější je to při běhu - vlk ladně pluje vzduchem, zatímco pes se jím těžkopádně "prodírá".
Při chůzi vlk vždy klade zadní tlapu přesně do stopy tlapy přední. Všechny jeho stopy jsou v jedné linii - vlk čáruje (viz. obr. 1). Naproti tomu pes většinou klade zadní tlapy mezi stopy předních. Styl pohybu psa je však velmi závislý na jeho tělesné stavbě.
Vlk se snaží maximálně šetřit energií - jeho stopa je rovná s minimem zatáček, zatímco pes často odbíhá od přímého směru. Vlk také často chodí po vrstevnici.
Stopa vlka je delší a užší než stopa stejně velkého psa.

Lebka

Vlčí lebka - vnější úhel
Obr. 2 - Vlčí lebka: vnější úhel
Nejlepším způsobem jakým lze odlišit vlka a psa jsou charakteristiky lebky. Tyto rozdíly poprvé popsal N. A. Iljin, který studoval genetiku psů a vlků.
Jedním z nejvýraznějších rozdílů je velikost vnějšího úhlu, což je úhel mezi linií určenou horním a spodním okrajem očního důlku a linií určenou horním okrajem lebky (viz. obr. 2). U vlků je tento úhel velký 40 - 45 stupňů, zatímco u psů je to 53 - 60 stupňů.
Další rozdíl je ve velikosti a tvaru vydutých částí lebky ve kterých jsou umístěny sluchové orgány a které se nachází na spodině lebeční za jamkou čelistního kloubu. U vlků a kojotů je tento výstupek velký, vypouklý a téměř kulovitý, zatímco u psů je menší, stlačený a mírně zkroucený.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Mláďata

26. září 2010 v 10:57 | Rábie
Páření probíhá v období mezi koncem ledna a dubna, v závislosti na zeměpisné šířce. Čím severněji, tím později páření začíná. Přičemž mladé samice pářící se poprvé začnou být plodné o jeden až dva týdny později, než samice starší.
Samice je plodná pouze 5 až 7 dní. Během tohoto období se alfa pár zdržuje mimo smečku aby nebyl rušen ostatními. Alfa pár je také téměř vždy jediný pár ve smečce, který má právo se rozmnožovat.
Normálně je vládcem celé smečky alfa samec, ale v době, když jsou mláďata ještě v doupěti má vedoucí postavení alfa samice.
O tom kde doupě bude rozhoduje samozřejmě ona. Když jsou štěňata malá a zůstávají v doupěti, musí ostatní členové smečky nosit jejich matce potravu, neboť ta je nemůže nechat o samotě.

Vývojová stádia mláďat

10 - 15 dní
otevírají se očí
3 týdnyvyrůstají mléčné zuby, začínají prozkoumávat doupě
4 týdnyprvní zavytí
4 - 5 týdnůkrátké cesty okolo doupěte, začínají jíst maso
6 týdnůs dospělými se vzdalují až několik kilometrů od doupěte, tvoří se hierarchie
6 - 8 týdnůmláďata přestávají být kojena
12 týdnůchodí se smečkou na lov (sami se lovu ještě neúčastní)
15 - 28 týdnůmléčný chrup nahrazen trvalým
7 - 8 měsícůaktivně se účastní společných lovů

První rok

Mláďata se rodí po 59 až 63 denní březosti, většinou v dubnu nebo v květnu. V jednom vrhu bývá zpravidla čtyři až šest vlčat, ale může být jen jedno nebo jich může být až třináct. Velikost vrhu závisí především na množství kořisti a vlků v oblasti. Čím méně kořisti se v oblasti vyskytuje, tím méně mláďat se narodí. Při velkém nedostatku potravy se mláďata nemusí rodit vůbec, což zvyšuje šance na přežití celé smečky. Málo mláďat se také narodí v případě, že je v oblasti velké množství vlků. To společně s teritoriální chování zajišťuje, že vlci se nemohou v určité oblasti přemnožit.
Mláďata po narození váží pouze okolo půl kilogramu a jsou hluchá a slepá. Když jsou větší, ostatní členové smečky se střídají při hraní si s nimi, v jejich hlídání a krmení. Mladá mláďata se zdržují pouze v nejbližším okolí brlohu. Asi ve věku kolem šesti týdnů se mezi mláďaty začíná tvořit hierarchie, kterou tvoří pouze jedna linie (nezávislá na pohlaví). Tato hierarchie se během doby velmi často mění.
Většina mláďat nepřežije první rok života - úmrtnost bývá okolo 60 %. Když jsou mláďata stará zhruba 8 týdnů, opouští okolí doupěte a zdržují se na shromaždišti smečky. To je místo kde vlci spí, hrají si a odpočívají. Mláďata zde nikdy nezůstávají samotná, vždy s nimi zůstává alespoň jeden dospělí vlk, který je hlídá. Na shromaždišti zůstávají dokud nejsou dostatečně staří na to, aby mohli chodit s dospělými na lov (to je asi ve věku 12 týdnů). Když jsou staří zhruba 6 měsíců a jsou již stejně velcí jako dospělí, začínají se aktivně účastnit lovu.
Když mláďata přestanou být kojena, začnou ostatní členové smečky hrát v jejich životě významnou roli. Všichni členové smečky se zúčastňují jejich výchovy a nosí jim částečně natrávenou potravu. Dospělí si také s mláďaty často hrají.
Štěňata si velice ráda hrají, ať už sama, spolu či s dospělými. Velká část jejich her je trénink pro činnosti, které budou dělat jako dospělí. Ke hře využívají hračky např. kosti, pírka nebo kůže mrtvých zvířat. Hračky "zabíjí" a nosí je jako "trofeje". Když jsou větší, loví malá zvířata např. králíky nebo ptáky. To vše je dobrá příprava na jejich první skutečný lov.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Komunikace - Vytí

26. září 2010 v 10:56 | Rábie
Vytí je zřejmě nejznámější způsob vlčí komunikace. Většinou se ho zúčastňuje celá smečka a může být slyšet na vzdálenost více než 16 Km.
Velmi rozšířený je názor, že vlci vyjí na měsíc. To však není pravda, tedy alespoň ne docela. Rozhodně není nemožné, aby vlci vyli jen tak pro radost - třeba na měsíc. To však mohou jen pokud jsou v dobrém rozmaru a v bezpečí uvnitř vlastního teritoria. Těžko něco takového udělají pokud jsou na cizím teritoriu nebo v jeho bezprostřední blízkosti - prozradili by tím svoji polohu a tím mohli ohrozit vlastní bezpečnost.
Vlčí vytí může obsahovat až 12 různých harmonických tónů. Když vyje několik vlků dohromady, může se zdát, že jich je více, než kolik jich ve skutečnosti je. Vlci vyjí většinou ve stoje, ale mohou při tom i sedět nebo ležet.
Vlci vyjí z mnoha důvodů. Nejčastějším důvodem vytí je shromáždění smečky před lovem nebo po lovu, aby je našla ta část smečky, která se během lovu oddělila. Důvodem vytí po lovu může být i oslava úspěchu. Vyjí také při poplachu (hlavně v blízkosti brlohu) a kvůli vzájemné lokalizaci např. v bouřce, nebo na neznámém území. Když se vlk ztratí, jeho smečka ho podle hlasu pozná. Každý vlk totiž má vlastní specifický způsob vytí. Vlci také vyjí ze žalu (např. kvůli smrti svého partnera). A jak napsal R. D. Lawrence ve své knize Trail of the Wolf : stejně jako lidé i vlci rádi "zpívají".
Vytí slouží také ke komunikaci mezi různými smečkami. Vlci mezi vytím vždy nechávají přestávky dlouhé 20 - 30 minut, což umožňuje jiným smečkám poslouchat ostatní. Kdyby tuto pauzu neudělali, bylo by pro ostatní smečky těžké zjistit, kolik smeček se v oblasti nachází. To že každý vlk vyje jinak také pomáhá jiným smečkám zjistit z kolika jedinců je ta která smečka složena.
Vlci vyjí během celého dne, ale nejčastěji večer nebo brzy ráno. Vytí je častější v zimních měsících, v období páření a rozmnožování. V květnu a červnu vyjí méně často než po zbytek roku. V tomto období jsou totiž ve smečce mladá štěňata, která jsou velmi zranitelná. Proto se smečka snaží neprozradit místo svého pobytu, aby štěňata neohrozili predátoři jako medvěd nebo puma.
Vytí

Ostatní hlasová komunikace

Kromě vytí mohou vlci kňučet, vrčet a štěkat. Obzvláště mladá štěňata a podřízení jedinci často kňučí.
Vlci štěkají málokdy a většinou to bývá jen tiché "haf". Neštěkají tedy souvisle jako psi. Štěknutí většinou bývá varovný signál pro ostatní členy smečky. Štěkají také při hře.
Vrčení většinou souvisí s potyčkami a vyjadřuje výhružku anebo domáhání se svých práv v rámci hierarchie. Mláďata často vrčí při hraní. Jiný význam má stupňované vrčení začínající kňučením. To většinou vyústí v bleskový výpad proti rivalovi.
Dalším zajímavým zvukem je kňučení a stupňované pištění. Tyto zvuky jsou spojené s vítáním, krmením mláďat, hrou a jinými situacemi úzkosti, zvědavosti a prosení.
Kňučení
Vrčení Štěkání

Vizuální komunikace a sociální chování

Většina vizuální komunikace vlků je používána ke zdůraznění vlastního postavení nebo akceptování vyššího postavení jiného člena smečky. To pomáhá udržovat smečku stabilní a předcházet konfliktům. I přes to však konflikty občas vznikají. Konflikty nejčastěji vznikají mezi kandidáty na pozici alfy, když alfa zemře. Hodně konfliktů také vzniká v době rozmnožování.
Vlci používají mnoho způsobů jak vyjádřit svoje postavení ve smečce. Který vlk má vyšší postavení lze poznat podle polohy jeho ocasu. Alfa obvykle nosí ocas zdvižený, zatímco podřízení jedinci nosí ocasy svisle dolů. Vlci na nejnižších pozicích nosí ocas kolmo k zemi nebo stočený pod sebou. Podřízení často schovají ocas mezi nohy když se přiblíží alfa, čímž uznávají jeho nadřazenost. Pozice ocasu také říká, jakou má vlk náladu. Když je sebejistý, drží ocas nahoře a když je vystrašený, má ocas naopak skroucený pod sebou. Pokud se vlk chystá zaútočit, jeho ocas je ve vodorovné poloze.
Nejběžnější poloha ocasu je kolmo dolů.
Také poloha uší vyjadřuje pozici v hierarchii nebo náladu. Alfa má vždy uši vzpřímené, zatímco níže postavení jedinci mají většinou uši přitisknuté k hlavě, zvláště když se přiblíží alfa. Když je vlk smutný nebo vystrašený, má uši přitisknuté k hlavě a když je naopak šťastný nebo sebejistý, má uši vzpřímené. Když hrozí jinému vlkovi, jeho uši směřují dopředu.
K určení postavení může sloužit také stav srsti. Podřízený vlk má většinou srst hladkou když alfa srst naježí. Naježená srst znamená buď hrozbu nebo strach.
Vlci používají také spoustu jiných způsobů, jak vyjádřit svoje postavení ve smečce. Níže postavení jedinci vždy zdraví alfu tím, že se přikrčí k zemi, sklopí uši a zlehka mu olíznou čenich. Toto chování je velmi podobné chování mladých štěňat, žebrajících o potravu.
Když se setká alfa samec s níže postaveným samcem, zůstává vzpřímeně a nehybně stát a upřeně se na něj dívá. Jeho ocas je vodorovně a s hřbetem tvoří jednu linii. Podřízený jedinec se většinou přikrčí, přičemž má ocas svisle dolu, pomalu se otočí od alfy, odvrátí zrak a sklopí uši. Při vážnějším střetnutí zatáhne koutky úst, čímž odhalí svoje zuby (výraz podřízenosti), šikmo natočí hlavu a dívá se na alfu. Tomu se říká pasivní podřízenost. Někdy se podřízený jedinec snaží alfovi olíznout pysky, což je aktivní podřízenost.
Snaží-li se podřízený vlk bránit autoritě alfy, alfa se snaží si svoji autoritu prosadit. Často mu k tomu stačí pouze přísný pohled. Vlci se na sebe totiž dívají z očí do očí pouze když prosazují svou autoritu, nebo hrozí jinému vlkovi. Pokud pohled nestačí, alfa vycení zuby a začne vrčet. Když se chce na podřízeného vrhnout, přikrčí se k zemi. Dominantní jedinec také může pro prosazení své autority přidržet čenich podřízeného a nebo položit svou přední packu okolo jeho ramen. Je-li níže postavený vlk připraven uznat jeho autoritu, lehne si na zem a otočí se na záda. Výše postavený jedinec tento akt bere jako omluvu.
Gestikulaci a detaily postoje zvýrazňuje výrazná kresba srsti. Tmavý vrchol ocasu tvoří kontrast zvyšující viditelnost a naznačuje, kde se nachází třesoucí se ocas (znak vzrušení). Černé rty zase kontrastují z bílými chlupy na čenichu a dolní čelisti. Na tváři je zvýrazněna především oblast okolí očí. Uši jsou pro zlepšení viditelnosti ohraničeny tmavými chlupy a vyplněny světlými.

Pachová komunikace

O tomto velmi zajímavém a pro vlky velmi důležitém způsobu komunikace toho zatím není mnoho známo. Za primární funkci pachových značek bývá považováno vyznačení hranic teritoria. To ovšem není jejich hlavní funkcí. Roger Peters jako první zjistil, že hlavní funkcí pachových značek je vyznačení teritoria tak, aby členové smečky věděli, kde se právě nacházejí a jak se dostanou tam, kam chtějí jít. Díky tomu může smečka snáze využívat celé své teritorium. Pachové značky také pomáhají členům smečky komunikovat když je smečka rozdělena. Vlk díky nim může zjistit např. kde se nachází jiný člen smečky nebo kdo a kdy přes určité území šel. Značky také varují vetřelce, že území je již obsazeno a pomáhají vlkům najít neobsazené území.
Pachové značky na pravidelných cestách vlci udržují tak, že každou oblast svého teritoria navštíví přibližně jednou za 3 týdny. Celé teritorium je poseté pachovými značkami. Aby značky byly nalezeny ostatními v co nejkratším čase, jsou koncentrovány hlavně v okolí křižovatek stop.
Vlci mají hned několik pachových žláz. Jedna se nachází na konci ocasu a je vyznačena cestičkou nebo skvrnou z tmavých chlupů. Druhá je v blízkosti řitního otvoru. Další jsou mezi prsty na nohou (pach z těchto žláz je uvolňován při hrabání).
Pach je u každého vlka jiný (stejně jako otisk prstu u člověka).

Jiné druhy komunikace

Vlci používají ještě jeden způsob komunikace, který je mnohem záhadnější, než ty předchozí. Funguje buď na principu mimosmyslového vnímání, nebo alespoň za hranicemi vnímání našeho. Byl pozorován pouze u zvířat žijících v zajetí (pravděpodobně proto, že volně žijící vlky prakticky nelze sledovat z takové blízkosti, aby byly vidět detaily jejich chování). Když se jeden vlk na něco upřeně zadívá, ostatní reagují tím, že začnou pozorovat stejné místo. Přičemž nevydávají žádné slyšitelné zvuky a nemají mezi sebou vizuální kontakt. Nejdříve většinou začnou reagovat podřízení jedinci a alfa až naposledy.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Anatomie vlka

26. září 2010 v 10:54 | Rábie

Barva

Barva srsti je velmi proměnlivá, nejběžnější jsou ovšem různé odstíny šedé. Nejsvětlejší jsou vlci žijící na severu Ameriky, jejichž srst je světle hnědá až do žluta. Černí vlci se vyskytují hlavně v Severní Americe, Střední Asii a v Pyrenejích. Při bližším pohledu je ale vidět, že jejich srst není úplně černá, nýbrž obsahuje hlavně hnědé a tmavočervené odstíny. Arktičtí vlci jsou většinou bílí, mohou být i světlounce modří. Stepní vlci zase bývají světle hnědí až okroví.
Barvy se samozřejmě různě mísí a může se stát, že v jedné smečce jsou jedinci šedí, černí i hnědí. Různé barvy mívají dokonce i štěňata v jednom vrhu.
Barva srsti zjevně nemá maskovací funkci, protože např. černí vlci se běžně vyskytují v tundře a bílí vlci na černé půdě centrálního Ruska.
V průběhu května se spousta vlků přebarvuje do hněda nebo do černa. Srst tmavě zbarvených jedinců často s přibývajícím věkem postupně bledne.
Na kožichu všech vlků (i čistě bílých a černých) je patrné stínování. Není však náhodné - tvoří specifický vzor s rozlišovací funkcí. Tmavší (u černých vlků světlejší) srst tvoří pruh okolo celého krku a táhne se přes záda až na konec ocasu, kde splývá s tmavšími chlupy. Spodní strana ocasu, vnitřní strany noh, břicho, boky a spodní strana čumáku jsou většinou světlé (u světlých jedinců samozřejmě tmavé). Na hlavě tmavší srst okolo očí a uší tvoří charakteristickou masku. Konec ocasu je většinou tmavý s bílými chlupy na špičce a tmavou skvrnou na vrchní straně, vyznačující umístění pachové žlázy.
Stínováním srsti jsou zvýrazňovány postoje těla a výrazy tváře které vlk používá ke komunikaci.

Velikost

Vlk je největším zástupcem psovitých šelem, váží 35 až 52 kg. Je dlouhý 150 až 190 cm a vysoký 65 až 80 cm. Samice jsou menší - váží zhruba o 25 % méně než samci. Mezi různými poddruhy vlka jsou velké rozdíly v hmotnosti i ve velikosti. Například červený vlk (Canis Rufus) žijící na dolním toku Mississippi může vážit jen pouhých 15 kg. Na velikost vlků má také vliv zeměpisná šířka - čím severněji žijí, tím jsou větší. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je arktický vlk (Canis Lupus Arctos) který je, i přes to že žije severněji, drobnější než vlci žijící na severu Kanady a Aljašky. Na velikost má také vliv hojnost kořisti v oblasti kde žijí. Logicky čím více kořisti, tím větší vlci vyrostou. Plné velikosti vlk dosáhne ve věku okolo 1 roku.

Kožich

Vlčí kožešina se skládá ze dvou vrstev. Spodní vrstva se nazývá podsada a je jemná, hustá a má světlou barvu. Vrchní krycí vrstva je složena z dlouhých pesíků a má za úkol odvádět vodu a udržovat tak spodní vrstvu suchou. Srst vyrůstá ve shlucích obsahujících několik podsadových chlupů a jeden pesík. Tyto shluky jsou uspořádány do skupin po třech a tvoří přímku (viz obr. 1). Pesík z prostředního shluku je většinou hrubší než pesíky z okrajových shluků.
Shluky chlupů se sklání do různých směrů podle jejich umístění. Na hřbetě směřují směrem od hlavy k ocasu a od středu zad k bokům. Na spodní straně je struktura trochu komplikovanější (viz obr. 2). Vlci, stejně jako ostatní psovité šelmy, mají speciální postavitelné chlupy rostoucí okolo páteře od krku k zadní části ramen. KNaježení těchto chlupů signalizuje hrozbu nebo strach.
Většina podsady a část krycí srsti na jaře vypadá a opět naroste až na podzim.
Nejhustší a nejdelší srst je na plecích. Krycí srst zde může být dlouhá až deset centimetrů. Naopak nejkratší je srst na nohou a hlavě. Vlci v teplejších oblastech mají kratší pesíky a řidší podsadu.
Vlčí kožešina izoluje mnohem lépe než kožešina psa a neusazuje se na ní led. Navíc v extrémní zimě může vlk snížit průtok krve v blízkosti povrchu kůže, což mu umožňuje přežít i při teplotě pod -40 °C. Schopnost regulovat vlastní tělesnou teplotu mu pomáhá přežít v rozličných podnebných pásech a v oblastech s velkými výkyvy teplot.
Uspořádání srstiSměr růstu srsti
Obr. 1 Uspořádání srstiObr. 2 Směr růstu srsti

Chrup

Vlci mají, stejně jako ostatní psovité šelmy, celkem 42 zubů: 20 v horní čelisti a 22 v dolní. Vlčí tesáky mohou být dlouhé až 6,25 cm. Jsou ostré a lehce zakroucené, čímž umožňují pevné uchopení kořisti. Řezáky jsou také velmi ostré a umožňují vlkovi ukusovat z kořisti velké kusy masa. Vlk dokáže svými čelistmi vyvinout tlak až 100 kg/cm2, což mu dovoluje rozkousávat i velké kosti. Pro srovnání - německý ovčák dokáže vyvinout tlak pouze 50 kg/cm2.
Vzorec chrupu je:3.1.4.2.
3.1.4.3.

Smysly

Nejdůležitějšími smysly vlka jsou čich a sluch, zrak je až na třetím místě.

Čich

Čich je asi milionkrát lepší než u člověka. Čichová tkáň vlka zabírá plochu 14 x větší než čichová tkáň člověka a obsahuje asi 200 mil. smyslových buněk, zatímco lidská pouze 5 mil. Při čichání pomáhá vlhký čenich, který rozpouští ve vzduchu obsažené molekuly, přivádí je k smyslovým buňkám a čistí sliznici od starých pachů. Vlk dokáže při dobrých povětrnostních podmínkách zavětřit kořist na vzdálenost až 3 km. Co všechno vlk cítí není známo, ale nereaguje citlivě na výrazné pachy zachytitelné i lidským nosem. Avšak je schopen rozlišovat mezi velmi podobnými pachy.
Pachy hrají v životě vlka velmi důležitou roli. Více se dozvíte v článku o komunikaci.

Sluch

Vlci mají velké ušní boltce které mohou ovládat pomocí sedmnácti svalů, což jim umožňuj snadno zachycovat a zaměřovat zdroj zvuku. Vlci slyší až do frekvence 250 Hz zhruba stejně jako člověk, ovšem se zvyšující frekvencí se zlepšuje i jejich sluch. Jsou schopni vnímat zvuk až do frekvence 100 kHz (člověk pouze do 22 kHz). Dokáží také uzavřít vnitřní ucho tak, aby od okolního hluku oddělily ty zvuky, na které se chtějí zaměřit. V pásmu 10 - 15 kHz dokáží rozlišit i mezi velmi podobnými tóny.

Zrak

Přestože není hlavním smyslem, je velmi ostrý a dokáže zachytit i nepatrný pohyb, nehybné objekty však snadno přehlédne. Vlci nevidí v celém barevném spektru jako člověk, nýbrž vidí černobíle, což je velká výhoda za šera. Stejně jako většina dravců mají oči v přední části hlavy, jejich zorný úhel je okolo 180°. To je často znevýhodňuje, protože někteří živočichové kterými se živí mají zorné pole až 300°.

Hmat

Hmat je oproti člověku velmi málo vyvinutý.

Speciální smysly

Vlci jsou stejně jako psi nebo kočky citliví na vibrace a dokáží rozpoznat blížící se zemětřesení několik dní před jeho příchodem.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Vývoj vlka

26. září 2010 v 10:53 | Rábie
První masožravec se na zemi objevil před 100 - 120 mil. lety. Později se na severní polokouli objevil další, dokonalejší, masožravec - Creodont. Asi před 55 mil. lety se objevil masožravec s částečně vyvinutými řezáky. Během následujících 10 mil. let (v paleocénu) se z něj vyvinulo několik poddruhů, z nichž všechny kromě Miacise vyhynuly.
Miacis patří do rodu Micidae, ze kterého se vyvinuly všechny současné rody masožravců. Vypadal jako dlouhá vydra a narozdíl od vlků byl ploskochodec. Měl pět prstů, částečně zatáhnutelné drápy, protistojné palce na předních nohách a dlouhý tenký ocas. Měl chrup masožravce a malý mozek, ale byl chytřejší než ostatní šelmy žijící v té době. Žil v lese a mohl spát na stromech.
V období před 20 - 30 mil. lety se oddělil vývoj šelem psovitých a medvědovitých. Předchůdce psovitých šelem Cynodictis měl již stejný počet zubů jako vlk. Měl krátké nohy a byl o hodně menší než vlk. Jeho tělo bylo dlouhé a pružné jako tělo lasice.
Během následujících 15 mil. let se oddělil vývoj mývalovitých.
Mezi tím, před 15 - 30 mil. lety, se tělesná stavba začala přibližovat dnešním vlkům. Tento proces začal u druhu Cynodictus, pokračoval přes druh Cynodesmus a Tomarctus. Končetiny se začali prodlužovat, chodidla se také prodlužovala a stala se kompaktnějšími. Pátý prst začal být nepotřebný a postupně zakrňoval. Ocas se začal zkracovat a celkové proporce se začali přibližovat vlkům.
Před 15 mil. lety se oddělil vývoj vlka a lišek. Zatímco velikost lišek se moc nezměnila, vlci byli stále větší a větší.
Před 1 - 2 mil. lety vlk vypadal zhruba stejně jako dnes. V pleistocénu, před 1 mil. let, se objevil Canis sp., který měl větší mozek a delší čumák než jeho předchůdci. Canis sp. byl lépe uzpůsoben k běhu a pravděpodobně měl vyvinutou primitivní sociální strukturu a kooperativní techniky lovu. Z něho se vyvinul nejdříve Canis dirus a poté Canis lupus - trochu menší živočich s vyšším čelem a mnohem vyspělejšími sociálními projevy. Ten byl také pravděpodobně předkem psa domácího Canis familiaris - prvního velkého živočicha který žil s člověkem.

čerpáno ze stránky > http://vlci.info/

Přihláška

21. září 2010 v 17:59 | Rábie |  :: Přihláška ::
Zdá se ti naše smečka fajn?
Tak se přidej! Budeme jen rády! ;)
PS: Vyplňovací údaje s hvězdičkou (*) jsou povinné!

Vyplň:

* Jméno:
* Uživatelské jméno (na wolfquest.org):
Pohlaví:
* Věk:
Kde žiješ (CZ, FR, ENG...) :

Tvůj komtakt:
* Mail:
* ICQ:


Kontakt na správce blogu a smečky:

Mail: terrymarkova@seznam.cz
ICQ: 469-725-020 / ..*Rábie*..

Aktivace by měla být nanejvýš do dvou dnů... :)
Na mail ti pošlu přihlašovací údaje na blog a společný
mail, který patří této smečce.

Návod na stažení WolfQuest

17. září 2010 v 17:03 | Rábie |  :: Jiné ::
Tento návod je ve formátu Word! Návod jsem vatvářela já (Terka)...

Návod najdete > TADY < .... Přeji hodně úspěchů! ;)

Vlci - vytrvalos a rychlost

17. září 2010 v 16:56 | Kiki |  :: Něco o vlcích ::
Vlci mají výkonné svaly a při štvanici mohou běžět rychlostí až 56km v hodině. Jinak však na svých dlouhých a silných nohou běhají raději pomaleji. Každým krokem při takovém klusu urazí jeden metr. Takové temo mohou udržovat celé hodiny a tak za jedinou noc mouhou urazit až 100km.

Vlci - čas hodů

17. září 2010 v 16:44 | Kiki |  :: Něco o vlcích ::
Vlci ze smečky se o potravu dělí, přistupují k ní však podle přesně daného pořadí. První se nasytí vůdci smečky-alfa samec a alfa samice. Když dají signál, mohou se teprve teď připojit k hodům ostatní. Vlci hltají maso a drtí kosti, aby se dostali k chutnému a výživnému morku uvnitř. Zanechávají tak jen minimální odpad.

Vlci - obecné

17. září 2010 v 16:35 | Kiki |  :: Něco o vlcích ::
Vlci žijí a loví ve smečkách, které mohou čítat až 30 jedinců. Jakmile smečka zavětří kořist - například stádo losů nebo sobů-začne se štvanicí a zaměřuje se na jedince, kteří se opozdili za stádem. Ostré zuby se zakusují do do nohou kořisti a spomalují tak její běh, aby se mohli přidat i ostatní členové smečky. Jakmile vlci strhnou kořist k zemi, začnou s ní trhat kusy masa. Pro velkého živočicha jako je třeba los, to může být velmi pomalá, a bolestivá smrt.

Členové smečky

15. září 2010 v 21:11 | Rábie |  :: My ::
Počet členů (celkem): 4
Volná místa: 4

Pokud se chceš přidat, vyhledej článek
"Přihláška". (Úterý v 18:00)

Člen 1.


Hráč:

Jméno hráče: Kiki
Uživatelské jméno: krispinek
Pohlaví: Holka
Věk hráče: 11
Hráč žije v: České Republice

Vlk:

Jméno vlka: CZ - Elena, EN - Ellen
Pohlaví: Samice
Věk: 3 roky
Barva: Černá-Hnědé žíhání
Postavení (ve smečce): Naháneč 
Štěňata: -0-
Foto:

kiki/alex
kiki/alex2
kiki/alex3

Člen 2.



Hráč:

Jméno hráče: Terka
Uživatelské jméno: Rabia - Betameche
Pohlaví: Holka
Věk hráče: 11
Hráč žije v: České Republice


Vlk:

Jméno vlka: CZ - Betaméš, EN -Betameche / Beta
Pohlaví: Samec
Věk: 3 roky
Barva: Béžová s oranžovou a bílými místy
Postavení (ve smečce): Kousač, vůdčí samec
Štěňata: -0-
Foto:

Terka/arthur
Terka/arthur2
Terka/arthur3

Člen 3.



Hráč:

Jméno hráče: Anička
Uživatelské jméno: Teodora318
Pohlaví: Holka
Věk hráče: 11
Hráč žije v: České Republice

Vlk:

Jméno vlka: CZ - Alexa, ENG - Alex
Pohlaví: Samice
Věk: 3
Barva: Bílá, šedé žíhání
Postavení (ve smečce): Kousač
Štěňata : -0-
Fotka: -0-

Člen 4.



Hráč:

Jméno hráče: Barča
Uživatelské jméno: -
Pohlaví: Holka
Věk hráče: 12
Hráč žije v: České Republice

Vlk:

Jméno vlka: -
Pohlaví: Samice
Věk: -
Barva: -
Postavení (ve smečce): Shání potravu
Štěňata: -0-
Fotka: -0-